Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zámek

16. 4. 2010

ZÁMEK

GPS: 50°2'23.47"N, 15°17'7.691"E

Obrazek

   Po třicetileté válce roku 1661 Adam Jaroslav Šofman z Hemerles koupil celou zpustošenou ves  za 4 800 zl. kterou znovu obnovil a na základech bývalé tvrze vystavěl jednopatrový zámek, obepínající třemi křídly pravoůhlý dvůr. Po jeho smrti roku roku 1669 připadl zámek i celá ves jeho synovcům Janu Fridrichovi a Jiřímu Bohuslavu z Hemerles. Rod Šofmanů se poté na zámku dost střídal až vymřel po meči a a zámek nakonec připadl roku 1736  Anně Lidmile Rabenhauptové, což byla dcera posledního Šofmana. Ale ani ona zde nebyla dlouho, neboť její manžel zemřel 19. února 1743 a po jeho smrti prodala zámek své nevlastní dceři Marii Františce Rabenhauptové. Po její smrti roku 1767 zámek připadl jejímu manželovi Krištofu Bujákovskému ze Knurova, jenž v podstatě celé panství prohýřil a tak se zámek a celé panství dostalo do dražby.

Obrazek

Zámek od východu roku 1918 (foto Gustav Čenský)

   Dražba proběhla 1. května 1772  a za 60 000 zlatých panství včetně zámku vydražila Terezie  Alžběta  Quasco de Claviers rozená Netolická z Eisenberka. Pocházela z české šlechtické rodiny. Její otec byl hrabě Václav Kazimír Netolický z Eisenberka, jenž byl nejdříve zemským podkomořím a později prezidentem královské komory. Manželen hraběnky Alžběty byl hrabě Petr Alexander Quasco de Claviers. Byl to generál v císařské armádě, jenž se vyznamenal v mnoha bitvách za sedmileté války a byl rytířem řádu Marie Terezie, polním zbrojmistrem a vojenským velitelem v Praze. Hraběnka Alžběta zámek hojně využívala jako letní sídlo a  roku 1775 ho přestavěla do dnešní podoby. Průčelí obrácené k východu má uprostřed výstupek zakončený trojhranným štítem, boční části o čtyřech oknech, nad nimiž jsou obloukovité štíty. Nároží a střední výstupek mají maltovou rustiku. Obě křídla jsou hladká. V mansardské střeše nad hlavním průčelím se tyčí dva dvouoknové vikýře a po celé délce běží prolamované zábradlí, ozdobené sochami a vázami. Ve dvoře v přízemí je pilířové loubí.

Obrazek

Zámek ze severu

   Hraběnka Alžběta de Quasco zemřela 74letá dne 14. dubna r. 1813. Jelikož umřela bezdětná, tak zámek odkázala své neteři Apolonii hraběnce Cavriani rozené Vratislavce z Mitrovic, která si konárovického panství moc neužila, neboť zemřela 12. črvence 1821 a její syn po její smrti prodal zámek 13. listopadu 1822 za 110 000 zlatých Janu svobodnému pánu z Schmiedgräbneru z Lusteneku, hejtmanu v císařcké armádě. Od pana Schmiedgräbnera koupil panství dne 5. září 1834 hrabě Karel Rummerskirch pán na Větrném Jeníkově za 125 000 zlatých, ale ten jej roku 1842 prodal Hugonu svobodnému pánu Rothovi. Ten zase zámek prodal roku 1844 za 158 000 zlatých Alžbětě svobodné paní ze Schmiedhalsu a ta pak roku 1845 za 190 000 zlatých Janu Raškovi, bohatému měšťanu. Nakonec zámek a celé konárovické panství 2. června 1856 zakoupil za 190 000 zlatých český vlastenec, c. k. komoří, armádní major a rytíř carského ruského řádu sv. Anny Jan hrabě Harrach a bydlel tu se svoji manželkou, dvorní dámou jejího veličenstva rakouské císařovny Alžběty, Marií z Harrachů, jež byla dcerou Jana knížete z Lobkovic, vévody na Roudnici.

Obrazek

Východní průčelí se studnou v popředí

   Hrabě Jan Harrach si Konárovice velmi oblíbil a zámek používal jako letní sídlo. Přitom velmi pozdvihl zdejší hospodářství. 23. června 1866 se  na zdejším zámku narodila Hraběti a jeho manželce dcera Maria Theresia Johanna Anna Carolina Edeltrud. Jelikož ovšem manželka Hraběte Harracha náhle zemřela ve věku 34 let, tak se rozhodl zámek po její smrti prodat. Na jaře roku 1872 proto zámek kupuje za 373 440 zl. Josef Götzl, továrník a obecní starosta v Karlíně.

Obrazek

Tři pštrosí pera ve zlaté kouli. Erb hraběte Harracha nad východním průčelím konárovického  zámku.

   Po smrti Josefa Götzla připadne zámek jeho dědicům. Na podzim roku 1922 koupil zdejší velkostatek od rodiny Götzlovy majitel továrny na drát v Rokycanech Ervín Eisner. V únoru 1923 prodal Ervín Eisner velkostatek okresní správní komisi za 4 200 000 K. Okresní správní komise měla v úmyslu polnosti a luka rozprodat, lesy ponechat  ve vlastní správě a v zámku umístit některý svůj sociální ústav. Zemská správní komise nařídila provést odhad, což se v květnu stalo a cena byla stanovena takto:

polnosti, luka a budovy - 1 423 000 K.

živý inventář                -   384 088 K.

mrtvý inventář              -   185 732 K.

zásoby                         -    244 939 K.

lesy                              - 1 830 000 K.

zámek, skleníky            -    120 000 K.

   Celkem byla tedy odhadní cena stanovena částkou 4 187 759 K. Ačkoliv cena odhadní souhlasila s cenou kupní zrušila Zemská správní komise tuto koupi jako nevýhodnou, jelikož celá kupní cena měla být pořízena na půjčku.

Obrazek

Zámek od západu

   V prosinci 1927 koupil velkostatek jeho bývalý majitel Josef Götzl, který dal dvůr Labuť s většinou polností do nájmu. Aby byl zlepšen příjezd do zámku vystavěl majitel velkostatku silnici od špýcharu, podél dvora až k faře. Obec na tuto stavbu přispěla částkou 1 400 K.

   Ještě v květnových dnech roku 1945 byl veškerý majetek manželům Götzlovým zabaven. Na veřejné schůzi 12. května poukázal Bed. Toufar na chování majitelů velkostatku, kteří kolaborovali s Němci. Dne 24. května byl velkostatek převzat do národní správy. Národním správcem byl ustanovenJaroslav Pištěk, zemědělským správcem Bohumír Rossman. Zaměstnanci, kteří za okupace pracovali na velkostatku, sepsali proti manželům Götzlovým stížnost, v níž vylíčili, že se přátelili s Němci, zvali je na hony, jezdili v autech s říšsko-německou vlajkou a zaměstnancům vyhrožovali, že je pošlou do říše. Tato stížnost i všechen písemný materiál byl postoupen národnímu soudu. Na základě toho byli Josef a Milena Götzlovi zatčeni a uvězněni.

   Manželé Götzlovi byli vězněni po několik měsíců u lidového soudu v Kolíně. Josef Götzl při tom byl zaměstnán na různých nucených pracech ( na kanalizaci v rafinérii petroleje, ve skladišti hospodářského družstva ). Začátkem listopadu 1945 byli sice z vazby propuštěni, ale řízení proti nim pokračovalo. Jejich majetek byl vyhláškou ONV v Kolíně ze dne 10. listopadu 1945 zkonfiskován jako majetek Němců a určen k rozparcelování. Manželé Götzlovi podali proti tomuto rozhodnutí odvolání, ale ministerstvo zemědělství nečekalo na výsledek zdlouhavého řízení a rozhodlo 16. prosince 1946, že velkostatek Mileny Götzlové se konfiskuje a bude rozparcelován. Po vyhlášení tohoto rozhodnutí začalo ihned na začátku roku 1947 konfiskační řízení. Do konfiskace spadl všechen majetek manželů Götzlových.

   O zámeckou budovu žádala místní školní rada, která tam chtěla umístit školu, byty pro učitele, kulturní dům a jiné instituce. Okresní školní výbor i školský referent byli požádáni, aby tuto žádost podporovali. Avšak ani místní národní výbor, ani školské úřady neprojevily o zámek dostatečný zájem, tak ministerstvo zemědělství přidělilo zámek Spojeným farmaceutickým závodům ( SPOFA ) v Praze. Přidělení se stalo s těmito podmínkami:

1. Budova i park budou udržovány v dobrém stavu, pod dozorem Státního památkového úřadu v Praze.

2. Vnější i vnitřní adaptace v budovách i různá opatření na pozemcích se mohou provádět jen s předchozím souhlasem Státního památkového úřadu.

3. Vnitřní zařízení ( nábytek, obrazy, knihy, sochy ) bude sepsáno a Národní pozemkový fond vybere kulturně hodnotné předměty.

4. Archiv a registratura přechází do správy Státního zemědělského archivu.

5. Vymezí se práva a povinnosti ( otázky zaměstnanecké, služebnosti ).

   SPOFA zřídila v zámku a v budově postavené v zelinářské zahradě farmu pro chov králíků, myší, morčat a holubů pro pokusné účely. Závod vedl zvěrolékař MVDr. Aug. Vlček. Do služeb podniku bylo přijato mimo vlastní odborné síly 15 žen a mužů k obsluze zvířat. Ve službách závodu zůstal také zahradník Jos. Mottl. SPofa postavila během roku 1952 - 1953 budovu ( směrem od západu ), kde byly umístěny krysy. Dům je zařízen pro 20 000 - 30 000 krys. Bylo tu také postaveno rozsáhlé skladiště na krmivo. V roce 1953 bylo započato se stavbou třetí budovy, v níž bude umístěna kotelna k vytápění celého objektu. V roce 1954 byla stavba třetí budovy dokončena a kromě kotelny je zde umístěn chov pro 5 000 morčat. V roce 1955 byl na jižní hranici parku postaven plot s pilíři ze světlé žuly, která sem byla dovážena z lomů z Kostelce nad Černými Lesy. Silnice od č. 92 až k podniku byla vyštěrkována a uválcována. Také cesta od č.51 k č. 54 se rozšiřuje na 8 m, stará kamenná zeď byla zbourána a byl postaven nový plot. K farmě byly připojeny i sousední pozemky. Byla to zelinářská zahrada a pozemek s domkem č. 94, který byl zbořen. Celý podnik byl na východní, jižní a západní hranici obehnán drátěným plotem. V roce 1955 bylo započato se stavbou administrativní budovy a v zámku byly prováděny vnitřní úpravy. Bylo zde zřízeno ústřední topení a v přízemí byly upraveny místnosti pro 30 opic, jejichž chov byl na farmě zaveden. Opice byly dodávány vědeckým ústavům, které na nich zkoumaly účinky séra proti dětské obrně.

   V roce 1956 SPOFA zbourala bývalý mlýnek, který stával pod hrází u Barborky a v úžlabině pod ním byl zřízen nový rybník. Po celý rok byla prováděna vnější úprava zámku a adaptace v domku č. 28. Celý park podél staré silnice a na hrázi u Barborky byl nově oplocen. Ve SPOFĚ byla dokončena stavba a vnitřní úpravy administrativní budovy, bylo pokračováno ve stavbě plotu na severní hranici farmy. SPOFA také koupila domek č.91, který zbourala. Staveniště i s kamennými schody ke kostelu bylo zabráno do parku.

   Od počátku roku 1957 přešla farma pod správu Výzkumného ústavu léčivých rostlin v Praze ( VULERO ). V podniku byl rozšířen chov opic, jejichž ledviny jsou živnou půdou pro virus dětské obrny a proto jsou tato zvířata potřebná pro výrobu očkovací látky proti obrně. Ročně prošlo farmou na 1 800 opic.

   Na konci devadesátých let 20. století zámek kupuje Barbora Černá se svým německým partnerem Theodorem Steinem za 14 000 000 kč. V té době se na zámku i v místním hostinci, který měla Černá v pronájmu konají velmi bujaré večírky, kterými si Barbora Černá nezískala náklonost místních obyvatel. V hostinci vystupují různé undegroundové kapely což se logicky nelíbí místním obyvatelům. Na základě četných stížností dostává Barbora Černá výpověď z místního hostince. Její německý společník zde moc nepobýval a tak dal plnou moc Barboře Černé a ta posléze celý zámek přepsala na sebe a následně ho prodává. S prodejem zámku souvisí i její zmizení. Barbora Černá záhadně zmizela v září 2001 ve věku 29 let. V osudnou noc měla mít u sebe větší finanční hotovost za prodej zámku. Bylo zde podezření, že se stala obětí násilného trestného činu a proto bylo prohledáváno okolí zámku, zda se zde nenalézá její tělo. Hasiči prohledávali i odpadní jímky, ale nic co by napovídalo násilnému trestnému činu nebylo nalezeno. Dodnes proto není její zmizení nijak objasněno.

   V současné době je vlastníkem zámku společnost It Incorporated, jejímž jediným vlastníkem je od února 2004 americký herec Crispin Glover. Je znám z mnoha filmů, ale diváci si ho asi nejvíce pamatují z trilogie Návrat do budoucnosti, kde ztvárnil postavu otce Michaela G. Foxe. Hrál ovšem ve spoustě dalších filmech a v poslední době ho je možné vidět v jeho posledním filmu Alenka v říši divů.

    

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Přístupnost zámku

(Klára Novotá Tomanová, 10. 8. 2017 20:37)

Dobrý den, pane Malinský!
Velmi pěkně popsaná historie! A já to vezmu ze svého pohledu... Jsem vnučkou MVDr.Vlčka a pobývala jsem na zámku o víkendech a prázdninách cca do svých 7 let. Na internetu jsemc z dostupných informací zjistila,kdo je majitelem a že zámek není přístupný veřejnosti. Ráda bych věděla,zda-li jsou mé informance aktuální nebo jestli se dá alespoň do zahrady. Děkuji za odpověď! mudr.tomanova@tiscali.cz

Harrachové v Konárovicích

(Ivan Šenk, 3. 9. 2015 16:59)

Vážený pane Malinský,
na Vašich pečlivě vedených stránkách ohledně konárovického zámku bych poopravil toto: statek Konárovice se zámkem zakoupil v roce 1856 František Arnošt hr. Harrach a věnoval ho do správy synovi Janu Nepomukovi hr. Harrachovi. Na zámek se nastěhoval ještě téhož roku a to po svatbě se svojí ženou Marií Markétou princeznou z Lobkowicz. A zámek prodal také jeho otec, neboť dědicem se Jan nepomuk stal až v roce 1884.
V úctě
Ivan Šenk, kastelán zámku Hrádek u Nechanic

Památky a památníky v Konárovicích

(Petr Venclovský, 7. 10. 2012 17:51)

Pane Malinský,
se zájmem jsem si pročetl Vaše stránky a musím je pochválit. Na Vaši adresu mě přivedlo hledání místa v lesíku u obce Jelen, která je dnes součástí Konárovic. Dočetl jsem se, že na tomto místě bylo vykonáno několik poprav příslušníky Einsatzgruppe 1. Jeden prapor této skupiny byl umístěn v bývalých kasárnách na Pražském předměstí Kolína (bývalá Továrna na americká kamna). Můžete lokalizovat toto památné místo u obce Jelen ?
Zároveň bych se chtěl dozvědět historii pozemků na příjezdové silnici do Konárovic - oblouková zatáčka, kde je nyní nová výstavba a prodej pozemků pro další výstavbu. Prý v těch místech byly dříve bažiny ? Nekonala se v těchto místech také v minulosti nějaká krvavá tragédie ?
V případě, že mi budete moci odpovědět zasílám adresu venclovsky.petr@seznam.cz
Děkuji za Vaši ochotu.

Re: Památky a památníky v Konárovicích

(Milan, 21. 10. 2012 13:51)

Dobrý den, děkuji za pochvalu. Zkoušel jsem pátrat, zda bych se o této vámi popisované události něco nedozvěděl, ale bohužel bezvýsledně. Ani místní kronika se o ničem takovém nezmiňuje, takže pro mě je tato zpráva úplnou novinkou. Pokusím se ještě ohledně této informace něco vypátrat.
Co se týče příjezdové cesty, tak bych moc nevěřil, že zde byly bažiny, neboť místo se nachází ve stráni a ani o tomto místě se místní kronika o žádné události nezmiňuje.

Zámek

(Jano, 20. 10. 2012 21:44)

Veľmi dobre spracované len by ma ešte zaujímalo aká je rozloha parku a ostatných pozemkov patriacich k zámku Konárovice ako lesy, polia, rybník, lúky... Pán Malinovský ak disponujete aj takýmito informáciami prosím o ich doplnenie. Ďakujem.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA