Jdi na obsah Jdi na menu
 


Krajem bitvy u Kolína

12. 6. 2010

Krajem bitvy u Kolína

   Celá trasa měří kolem 35 km. a zahrnuje okruh - Kolín, Polepy, Červené Pečky, Ratboř, Zibohlavy, Radovesnice I., Křečhoř, Vítězov, Nová Ves, Kolín. Jelikož jsem se snažil vyhýbat silnicím s větším automobilovým provozem, tak cesta vede kromě silnic II. třídy i místy turistickou cestou značenou KČT, ale před Ratboří není cesta moc pro cyklisty vhodná. Zrovna tak je nevyhovující i stezka podél levého břehu Labe z Kolína, značená sice jako cyklostezka, ale vzhledem k tomu, jak je zarostlá ji doporučit nemohu, obzvlášť malé děti by po ní neprojeli. 

   Jako začátek cesty můžeme vybrat střed města, tudíž náměstí, odkud se vydáme do kopce ulicí Kouřimskou a poté vede cesta z kopce na kruhový objezd, který se projede rovně, zrovna tak, jako následující světelná křižovatka. Za ní následuje další kruhový objezd, který se projede taktéž rovně a za ním jsme odbočili druhou křižovatku vlevo do ulice Jateční. Tu jsme projeli až na konec a tam jsme odbočili vpravo do ulice Polepské. Po necelých 500 metrech odbočujeme vlevo na Polepy a opouštíme Kolín. Tato odbočka se nachází kousek za hasičárnou a je to lepší varianta pro cyklisty, než dojet až na konec ulice Polepské, kde by jsme museli jet po silnici, která je poměrně dost frekventovaná.  Touto cestou, se dostaneme do Polep a na konci se ulice stáčí vpravo, kde kolem místních domků a fotbalového hřiště po levé straně dojedeme až na hlavní silnici vedoucí z Kolína. Na ní jsme odbočili vlevo a po 300 metrech odbočujeme doleva na lesní cestu. Tato lesní cesta je až za pravotočivou zatáčko kousek od začátku stoupání hlavní silnice.

Tady opouštíme Polepy a vydali jsme se do mírného stoupání lesní cestou. Pokračujeme stále rovně a lesík se mění v pole až dojedeme k železničnímu viaduktu, kde jsme na chvilku zastavili pro nezbytné focení.

Obrazek

Viadukt na polní cestě vedoucí z Polep

   Za viaduktem cesta pokračuje dále polem a dojeli jsme tudy až na silnici spojující Hluboký Důl s Červenými Pečkami. Na této silnici zahýbáme vpravo a po chvilce míjíme po levé straně Nebovidy a pokračujeme směrem na Červené Pečky. Dojeli jsme na křižovatku na které jsme se vydali vpravo a přejíždíme železniční přejezd a vzápětí za ním odbočujeme vlevo na Bohouňovice. Pokud od této odbočky ujedete přibližně 1,3 km rovně a poté se zahledíte vpravo, tak lze spatřit jeden z nejnádhernějších skvostů železničního stavitelství v naší republice. Tím je kamenný železniční most z roku 1900 klenoucí se přes údolí. Tato stavba je vskutku impozantní a stojí za to si ji prohlédnout, nebo třeba k ní  podniknout jenom samostatný výlet.

Obrazek

Kamenný železniční most mezi Červenými Pečkami a Bohouňovicemi I.

   Velmi neradi jsme opouštěli tento nádherný most a vydali jsme se dále po modré turistické značce, po které jsme se chtěli vydat do Ratboře. To ovšem nebyla nejideálněší cesta pro kolo, neboť po deštích byla cesta dost rozmoklá a před Ratboří je stoupání z kamení a na kolo to není ideální povrch. Ideálnější cesta na jízdu s kolem je jet do Bohouňovic I a potom do Bořetic, odkud se nechá dojet po silnici do Ratboře. My jsme si vybrali ovšem náročnější trasu po modré turistické značce a tak jsme do Ratboře dostali sice náročnější, ale o to hezčí cestou.

V Ratboři jsme minuli po pravé straně hřbitov a projeli jsme rovně celou vesnicí, aby jsme si prohlédli zdejší zámek. Poté jsme pokračovali zpět směrem na Pašinku, ale za Ratboří jsme odbočili doleva na Zibohlavy.

Obrazek

Nový zámek v Ratboři

   Za odbočkou po necelých 100 metrech jsme přejeli hlavní silnici, která směřuje z Kolína do Uhlířských Janovic a rovně jsme ji přejeli do Zibohlav. Odtud jsme se vydali do Radovesnic I. Na křižovatce v Radovesnicích jsme zabočili vlevo a po asi 300 metrech jsme uhnuli doprava na Křečhoř. Po  pravé straně jsme si všimli zámku, který je v rozsáhlé rekonstrukci a už zdaleka nenese stopy bývalé zříceniny, nýbrž je vidět, že je o něho dobře pečováno. Když jsme minuli zámek, tak cesta ke Křečhoři začala mírně stoupat. V Křečhoři jsme zahnuli doprava a projeli jsme celou obec, kde téměř na konci je odbočka vlevo k památníku bitvy u Kolína.

Obrazek

Památník bitvy u Kolína

   Památník samotný je v současné době udržován a již se k němu nechá dojít po schodišti, které je nově zbudováno. Je připomínkou památné bitvy z 18. 6. 1757, kdy se zde střetlo Pruské vojsko vedené králem Fridrichem II. s vojskem Rakousko-uherské armády císařovny Marie Terezie vedené polním maršálem Leopoldem Daunem. Tato bitva byla první a zároveň největší jezdeckou bitvou sedmileté války, kterou polní maršál Leopold Daun pro Marii Terezii vyhrál. Součástí památníku je dnes i osárium v kterém se nachází ostatky vojáků zde nalezených.

   Neradi jsme opouštěli toto místo, připomínající  dávnou lidskou tragédii a pokračovali jsme zpět na hlavní silnici, kde jsme zahnuli doleva  na Kamhajek. Po jízdě z kopce nás čekal nejhorší úsek této cesty. A tím byla jízda po silnici první třídy vedoucí z Kolína do Prahy.

   Ačkoliv byl víkend, tak i přesto zde byl dost vysoký provoz. Proto jsme vyčkali, až největší provoz pomine a na úsek v délce přibližně 700  metrů jsme se vydali, až když pominul největší provoz. Na silnici jsme odbočili doleva a na první odbočce jsme zahnuli doprava na Vítězov. Ve Vítězově jsme odbočili vpravo a po cyklostezce, která sice tak nevypadá jsme se vydali do kopce na vrch Bedřichov pojmenovaný po pruském králi Fridrichu II. Cesta chvílemi sice připomínala džungli, ale nakonec jsme dosáhli vrcholu. Na nejvyšším místě vrchu se nachází vysílač a těsně v sousedství je památník připomínající bitvu v podobě monumentu, který zde byl postaven na památku krále Fridricha II.

Obrazek

Monument, postavený na památku krále Fridricha II. pobývajícího zde při bitvě u Kolína v roce 1757

   Nejsnazší cesta k tomuto památníku je, když dojdete až k bráně vysílače, který je vidět zdaleka a zde uhnete doprava, kde lesní cestou, která vede do kopce dojdete až památníku.  Na památníku je umístěna nová pamětní tabule připomínající pobyt pruského krále. Po prohlídce památníku jsme se vydali z kopce do Nové Vsi, kde jsme na hlavní silnici z Kolína do Poděbrad odbočili vpravo a po přibližně 200 metrech  jsme po levé straně navštívili místní restauraci, která nás mile překvapila výběrem jídla i nápojů. Po občerstvení jsme vyrazili k domovu. Za hospodou jsme po pár metrech odbočili vlevo a vydali jsme se k místní vlakové zastávce. Za kolejemi jsme pokračovali rovně, až jsme dojeli k Labi, kde jsme následovali žlutou turistickou značku, která se po chvíli změnila v zelenou. Tato cesta je značená i pro cyklisty, ale bohužel je to spíše džungle a pro cykloturistiku je nevhodná. Obzvláště pro malé děti ji nedoporučuju, poněvadž místní travní porost, je tak vysoký, že malé dítě značně převyšuje. A tak i my jsme museli jít dost velkou část cesty pěšky a na kolo jsme se odvážili až těsně před Kolínem. Tato část cesty je opravdu velikým zklamáním a ostudou polabského cykloregionu. Zde spíše vládnou bezdomovci a pochmurnou atmosféru umocňuje rozpadající se mostek, přes který se musí projít. Následné vyjetí z této džungle u Tesca přes železnižní přejezd a těsně za ním odbočením doleva  je opravdu vysvobozením. Tudy se dostanete na Kollárovo náměstí a jste konečně v civilizaci. Poté si již můžete vybrat, jestli se podél železnižní tratě vydáte do centra Kolína, nebo vzhůru do kopce  na sídliště.

Trasa: lehká, rovinatá, místy převýšení, dlouhá přibližně 35 km.

 Povrch: místní komunikace, silnice I. třídy, polní a lesní cesty, levý břeh Labe před Kolínem nevhodný pro cykloturistiku obzvláště pro malé děti

Zpevněné asfaltové cyklostezky:  Po 35 km není na kolínsku ani metr

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA