Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pramen Vltavy a trojmezí ČR-SRN-Rakousko

28. 3. 2010

Pramen Vltavy a trojmezí ČR-SRN-Rakousko

   Na Šumavu jsme vyrazili v pátek a jako výchozí místo jsme zvolili Zadov, kde jsme se ubytovali. Už jenom samotný Zadov stojí za návštěvu nejen v zimě, kdy si zde užijí milovníci zimních sportů, ale i  léto se zde nechá prožít při procházkách na Churáňov, nebo po okolních lesích a nechá se tu i navštívit zdejší meterologická stanice.

Pramen Vltavy

GPS: 48°58'28"N, 13°33'38"E

Obrazek

   Na druhý den jsme vyrazili autem do Kvildy, kde jsme auto zaparkovali a vyrazili jsme směrem k pramenu Vltavy. Z Kvildy je to k pramenu přibližně 7 km a cesta není nijak náročná, neboť vede převážně po rovince. Jelikož jsme zde byli 9. května, tak jsme měli štěstí, že se zde konala rekonstrukce bitvy z 2. světové války a pohybovalo se tu i velké množství "vojáků" v dobových uniformách a nechyběl zde ani husita, který se zde asi zatoulal v čase.

   My jsme ale vojáky prozatím opustili a jelikož jsme se chtěli do oběda vrátit zpět, tak jsme pokračovali dále k pramenu. Za Kvildou jsme odbočili vpravo, kde se nachází nádherný pohled na klikatící se Teplou Vltavu.

Obrazek

Křížek, stojící kousek za Kvildou

   Po chvíli jsme se dostali do lesa, kudy cesta pokračovala celý zbytek cesty. Bohužel v lese není skoro žádný výhled po okolí, takže cestou toho moc vidět není. My jsme vymýšleli alespoň různé hry aby cesta nebyla tolik jednotvárná a zabavili jsme se tak, že jsme se ani nenadáli a ocitli jsem se přímo u pramene.

Obrazek

Pohled na Teplou Vltavu

   Pramen samotný se nachází na levé straně cesty a v podstatě splývá s okolím. U pramene se nachází pamětní kámen s nápisem: Vltavě, matce českých řek a s datem 23. 6. 2001.

Obrazek

Vyřezávaná socha u pramene

   U pramene se nacházejí i lavičky na kterých si lze po dlouhé cestě odpočinout. Bohužel, ale jsou většinou obsazené kvůli velkému počtu turistů, kteří navštěvují toto místo.

Obrazek

Pramen Vltavy

   Po chvilce odpočinutí jsme se vydali na zpáteční cestu do Kvildy, kde jsme poobědvali v turistické chatě U Pily. Jelikož i odpoledne zde bylo spousty vojenské techniky, tak jsme měli po zbytek dne o zábavu postaráno a na večer jsme odjeli zpátky na Zadov do hotelu.

 Trojmezí

GPS: na Trojmezí 48°46'17.576"N, 13°50'22.207"E

GPS: na parkoviště 48°46'47.08"N, 13°48'2.845"E

GPS: na Třístoličník 48°46'51.422"N, 13°48'12.42"E

Obrazek

   Na druhý den jsme vyrazili autem na trojmezí ČR-SRN-Rakousko. Jako výchozí bod odkud se vydáme k tomuto hraničnímu bodu jsme zvolili Německo, neboť odtud je nejjednodušší cesta jak se k němu dostat. Ze Zadova je cesta dlouhá asi 70 km. a trvá něco kolem 90 minut. Parkoviště se nachází přímo pod Třístoličníkem a je placené. Pro zaplacení je potřeba mít s sebou několk euro, ale cena je v přepočtu stejná jako za parkování u nás. Zrovna tak se několik euro bude hodit i na občerstvení  v restauraci na Třístoličníku, která se nachází na německé straně a ceny tam nejsou nijak přemrštěné, takže si tam každý může vybrat z místní nabídky. Jedinný problém je v tom, že místní obsluha komunikuje pouze německy a tak pokud neovládáte tento jazyk, tak nezbývá nic jiného, než se domluvit pouze rukama, neboť ani s angličtinou jsme zde nepochodili.

 

Obrazek

Pohled od parkoviště nahoru na Třístoličník

  Po zaparkování jsem se vydali do mírného kopce a cesta se stočila po chvilce doleva, kde se nachází rozcestí. Bohužel po řádění vichřice je zde plno spadlých stromů a to i těch na kterých byly ukazatele, takže na první pohled není zcela jasné kam se vydat. Pokud se chceme vydat na Trojmezí, tak musíme svolit cestu vpravo i když v době, když jsme tam byli my to tak nevypadalo, neboť přes cestu ležely spadlé stromy, takže moc nebylo ani jasné jestli to cesta vůbec je. Díky spadlým stromům je celá cesta k Trojmezí na ukazatele dost chudá a cestou jsme potkali jenom asi dva za který jsme byli vděčný, poněvadž jsme si moc jistý nebyli, kde se právě nacházíme. I když instinkt velel jasně, že jinudy se na rozhraní tří států dostat nemůžeme, tak jsem si přesto oddychl, když jsem spatřil po dlouhé době ukazatel Klubu českých turistů, který mi dával jasně najevo, že jdeme správně. Ono vůbec v celém tomto regionu nenajdete jiné značení než české a to i přesto, že se zde pohybujete každou chvíli na jiné straně hranice.

Obrazek

Cestou na Trojmezí, kde jsme momentálně jednou nohou v Čechách a druhou v Německu

   Od rozcestí jsme se vydali tedy vpravo do prudkého kopce, kde na cestě leželo spousty spadlých stromů a tak bylo dost těžké se mezi nima proplétat a přeskakovat je. Od rozcestí je cesta na Trojmezí dlouhá asi 3,5 km a většinou se jde po kamenech, ale cestu ujde i malé dítě, i když místy se děti musí nést v ruce, ale jinak není cesta nijak náročná. Odměnou nám bude nádherný výhled po okolí, kdy díky spadlým stromům je vidět hlavně na německou část Šumavy.

Obrazek

Kamenitá cesta a přibližně půl cesty na Trojmezí za námi

   Po vyšlápnutí kopce již není cesta tolik náročná i když je stále kamenitá, ale není tolik jednotvárná jako cesta k pramenu Vltavy, takže se jde podstatně lépe, neboť je zde dost rozmanitá příroda. Cestu lemují spousty kamenných útvarů a závěrečné části se cesta mírně svažuje. Z dálky je už i vidět náš cíl cesty a tak jsme soutěžili, kdo bude u cíle první. Jako obvykle jsem vyhrál já a jako první jsem si tudíž vychutnal pocit, kdy se v podstatě v jeden moment můžu ocitnout najednou ve třech státech. Doposud cestu lemovaly německé cedule s nápisy "státní hranice" a teď se k nim přidaly i ty rakouské.

Obrazek

V cíli cesty na rozhraní tří států

   Trojmezí leží v nadmořské výšce 1325 metrů nad mořem a je to planina, ze které je krásný výhled směrem do Rakouska a Německa. Při pohledu na kopec, který se nalézá na rakouské straně si člověk uvědomí sílu větru, který v podstatě celý kopec dokázal "vykácet". Nechá se tu i v klidu posedět na lavičkách a u kamenného stolu se nechá nerušeně posvačit, nebo jen tak odpočinout. Celkem jsme tu nepotkali ani moc lidí, ale možná to bude i tím, že spousta jich to vzdalo, poněvadž ze začátku chybějící značení spousty lidí odradilo od další cesty a v půli cesty se vracely zpátky na parkoviště, nebo na Třístoličník.

Obrazek

Celkový pohled na Trojmezí

   Po prohlídce okolí jsme se vydali zpátky. Nevydali jsme se ovšem zpět k autu, ale na Třístoličník, který je odtud vzdálen 4 km. Cesta zpět ubíhala v pohodě až na konečný sestup, který je prudký, ale nechá se zvládnout bez větších obtíží. U odbočky jsme místo doleva na parkoviště pokračovali rovně do kopce a po pár metrech stoupání jsme se dostali k Třístoličníku.

Obrazek

Třístoličník

   Třístoličník leží v nadmořské výšce 1302 metrů nad mořem a na jeho vrcholku se nachází vyhlídka s krásným výhledem na německou část Šumavy. Po prohlídce jsme se vydali občerstvit do restaurace, která se zde nachází a v které se platí eurem, ale jak jsem psal v úvodu tak ceny tu nejsou nijak vysoké a výběr je bohatý. Posezet se zde nechá nejen uvnitř restaurace, ale je zde i příjemné venkovní posezení.

Obrazek 

Restaurace na Třístoličníku

   Po obědě jsme se vydali ke kapli misionáře a biskupa Jana Nepomuka Neumanna, která je odtud vzdálená asi čtvrt hodinky chůze a vedle které se nachází skála s křížem a vyhlídkou odkud je možné pozorovat jak německou, tak i českou část Šumavy. Poté jsme se odebrali zpět na parkoviště a po krásně prožitém víkendu na Šumavě jsme vyrazili k domovu.

Obrazek

Kaple Jana Nepomuka Neumanna

Obrazek

Skála s křížem a vyhlídkou vedle kaple

  

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA